Ministerstvo spravedlnosti

7. 07 2010 | Ministerstvo spravedlnosti jako ústřední orgán státní správy soudů bylo zřízeno dne 20.3.1848 jako jedno z čtyř ministerstev Rakousko-Uherska, a to vedle Ministerstva financí, Ministerstva vnitra a Ministerstva kultu a vyučování. V jeho čele stanul zkušený politik hrabě Ludwig Taaffe, kterého zakrátko vystřídal Franz von Sommeruga.

Ministerstvo spravedlnosti jako ústřední orgán státní správy soudů bylo zřízeno dne 20.3.1848 jako jedno z čtyř ministerstev Rakousko-Uherska, a to vedle Ministerstva financí, Ministerstva vnitra a Ministerstva kultu a vyučování. V jeho čele stanul zkušený politik hrabě Ludwig Taaffe, kterého zakrátko vystřídal Franz von Sommeruga. Přestože se počet ministerstev velice často měnil, ministerstvo spravedlnosti si po celou dobu existence Rakouska-Uherska udrželo svůj význam a ministr spravedlnosti byl členem každé nové vlády. Přitom v jeho čele stáli často velmi vlivní politici, např. již zmíněný hrabě Taaffe či nechvalně známý Alexander Bach.

Ministerským nařízením ze dne 25.10.1865 (č.109/1865 ř.z.) byla potom pod Ministerstvo spravedlnosti převedena i správa věznic. Takto vymezená působnost ministerstva trvala s drobnými úpravami až do rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918.      

V Československé republice bylo Ministerstvo spravedlnosti zřízeno zákonem Národního výboru československého č. 2/1918 Sb., jímž se zřizují nejvyšší správní úřady ve státě československém.1) V důsledku tzv. recepční normy byl při vzniku Československa v roce 1918 recipován i právní řád rakousko-uherské monarchie, včetně působnosti jednotlivých ministerstev. Ministerstvo spravedlnosti proto i nadále vykonávalo státní správu soudů, státních zastupitelství a věznic. K dílčím úpravám jeho kompetencí, zejména v oblasti vězeňství došlo v době Protektorátu.

Činnost Ministerstva spravedlnosti na území osvobozeného Československa byla obnovena ústavním dekretem presidenta republiky č. 1/1945 Sb., o nové organizaci vlády a ministerstev v době přechodné. Ministerstvo spravedlnosti i nadále vykonávalo státní správu soudů a vězeňství. Ústavním dekretem presidenta republiky č. 94/1945 Sb. byl vytvořen Sbor uniformované vězeňské stráže (SVS) pro výkon správní a strážní služby v soudních věznicích a trestních ústavech. Zákonem č. 112/1945 Sb., o správě soudních věznic a trestních ústavů, byl Ministerstvu spravedlnosti svěřen vrchní dozor nad těmito zařízeními s tím, že běžný dozor prováděli u věznic okresních soudů přednostové okresních soudů, u věznic krajských soudů potom presidenti krajských soudů a u trestních ústavů jejich přednostové.

K významnějším změnám v působnosti Ministerstva spravedlnosti došlo po roce 1948.
Zákonem č. 321/1948 Sb. byl nově vytvořen Sbor uniformované vězeňské stráže a to jako veřejně ozbrojený a jednotně organizovaný sbor, do jehož řad byli přijati dosavadní příslušníci SVS, pokud byli ministrem spravedlnosti shledáni státně spolehlivými a oddanými lidově demokratickému zřízení. Příslušníci tohoto sboru byli potom na základě § 51 zákona č. 66/1952 Sb., o organizaci soudů, převedeni do Sboru národní bezpečnosti ministerstva vnitra.

V současné době je působnost Ministerstva spravedlnosti upravena v ustanovení § 11 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, v platném znění. Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro soudy, státní zastupitelství, vězeňství a probaci a mediaci. Dále vystavuje právní posudky pro úvěrové a garanční smlouvy, ve kterých je Česká republika smluvní stranou a zastupuje Českou republiku při vyřizování stížností na porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a jejích Protokolů.

Ministerstvo spravedlnosti (330 zaměstnanců) řídí Institut pro kriminologii a sociální prevenci (24 zaměstnanců), Rejstřík trestů (58 zaměstnanců), Justiční akademii v Kroměříži (71 zaměstnanců) a Probační a mediační službu (341 zaměstnanců).

Ministerstvo spravedlnosti sídlí v Praze 2 ve Vyšehradské ulici 16,  v domě čp. 427. Dnešní objekt stojí na místě dřívějšího kláštera sv. Bartoloměje, který založila Eliška Přemyslovna. V roce 1505 byl na jeho místě postaven středověký špitál a kostel sv. Bartoloměje v Podskalí. V roce 1784 byl rozkazem císaře Josefa II kostel uzavřen a špitál zrušen. V budově našli útulek choromyslní a nemocní. Roku 1803 byla budova přeměněna v městský chudobinec pro zestárlé a chudé měštany a měštky pražské. V roce 1884 byla budova zbořena. Současný rozlehlý neorenesanční komplex tří budov stojí v ulicích Vyšehradské, Botičské a Na Slupi. Byl postaven v letech 1882-1884 jako městský chudobinec podle arch. Josefa Srdínka, přičemž byla zachována klasicistní novostavba z konce 30. let 19. století. V době I. světové války sloužila budova jako II. polní lazaret armády se speciálním zaměřením na amputace nohou. Po válce v ní byl umístěn domov důchodců. V roce 1930 byla přidělena Ministerstvu veřejného zdravotnictví. Ministerstvo spravedlnosti sídlilo v té době v tzv. kadetce na Prašném mostě (dnešní budova Ministerstva obrany), do Vyšehradské ulice bylo přemístěno po okupaci Československa v roce 1939. V roce 1958 byla třetina komplexu předána pro potřeby školství (dnešní Gymnázium Botičská). Na dvoře ministerstva stojí barokní socha sv. Bartoloměje. Na průčelí zadního domku, který je nejstarší částí areálu ministerstva, je osazen náhrobek Přibíka Františka Deyma ze Stříže, císařského rady a zemského soudce a poté hejtmana kouřimského kraje, který zemřel v roce 1719.2)
 
V současné době má Ministerstvo spravedlnosti detašované pracoviště v Praze 2, v nedaleké v ulici Na Děkance (budova bývalého nakladatelství Naše vojsko), kde sídlí některé jeho útvary a v Letenské ulici v Praze 1 (v budově Ministerstva pro místní rozvoj) je umístněna Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování ČR před Evropským soudem pro lidská práva.  

http://portal.justice.cz