Všeobecná fakultní nemocnice v Praze
31. 05 2010 | Pražská Všeobecná fakultní nemocnice, sídlící na Karlově náměstí, vděčí za svůj vznik císaři Josefu II. Jeho majestát brzy po svém nástupu na trůn - v r. 1781 - vydal tzv. direktivní pravidla, v nichž bylo stanoveno, jakým způsobem mají být vybudovány zdravotní ústavy.
Historie VFN
Pražská Všeobecná fakultní nemocnice, sídlící na Karlově náměstí, vděčí za svůj vznik císaři Josefu II. Jeho majestát brzy po svém nástupu na trůn - v r. 1781 - vydal tzv. direktivní pravidla, v nichž bylo stanoveno, jakým způsobem mají být vybudovány zdravotní ústavy. Všeobecné nemocnice měly pečovat o chudé nemocné, v porodnicích měly rodit nemajetné rodičky. Součástí nemocnice měly být i nalezince, sirotčince, chorobince pro chudé, chronicky nemocné pacienty a blázince.
VFN - rok 1792
Nejdříve byla otevřena nemocnice ve Vídni, poté v Brně a Olomouci. Otevření nemocnice v Praze zápasilo s finančně-právními problémy, spojené s vytvářením jednotného nadačního fondu ze zrušených klášterů, nevyhovujících špitálů, chudobinců a dalších. Z těchto financí měl být hrazen provoz nemocnice.
KONKRÉTNÍ JEDNÁNÍ o vybudování zdravotních ústavů byla zahájena v r. 1785, v nichž významnou roli sehráli nejvyšší zdravotní úředník v Čechách, protomedik T. Bayer a stavitel F. L. Herget, profesor a ředitel pražské polytechny.
Původní návrhy počítaly s umístěním nemocnice do kláštera a prelatury na Karlově, porodnice do kapitulního domu u sv. Apolináře, blázince a chorobince do bývalého kláštera u sv. Kateřiny. Na Karlově však bylo málo vody, a proto byla hledána jiná řešení. V roce 1786 navrhli Herget s Bayerem, aby se ústavy vybudovaly v oblasti dnešního nám. Republiky. Nemocnice měla být v prostorách strahovských premonstrátů u sv. Benedikta, porodnice a blázinec v bývalém klášteře kapucínů u sv. Josefa.
Po svízelných jednáních a hledání prostor pro vybudování nemocnice zasáhl císař Josef II. V říjnu roku 1786 navštívil Prahu. Poukázal na málo využitou budovu novoměstského ústavu šlechtičen u sv. Andělů na tehdejším Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí). Na sklonku roku 1786 a začátkem roku 1787 se začalo uvažovat o umístění nemocnice do těchto prostor, v dubnu 1787 předložil Herget projekty na přestavbu.
18. září 1788 byl z Vídně poslán elaborát s pokyny pro organizaci chudinské zdravotní péče. Materiál počítal s umístěním nemocnice a blázince na Dobytčím trhu. Přípis obsahoval i požadavky na úpravy ústavu šlechtičen pro účely zdravotnictví.
Rekonstrukce byly zahájeny v r. 1789. Přestavba nemocnice byla nákladná. Brzy po otevření byla zahájena řada přestaveb a přístaveb, která dokonce probíhá do dnešních dnů. Postupně byly navíc přikupovány sousední objekty.
OD POLOVINY 70. LET 19. století se objevovaly návrhy na dostavbu nemocnice pavilony. Plán však byl realizován jen částečně. V meziválečném období se mnoho nového nepostavilo, prováděly se nejnutnější opravy. Problematický stavební vývoj nemocnice provázel stejně složitý vývoj správní. Nemocnice byla založena jako nadační ústav, postavený pod přímým dohledem nejvyššího zemského úřadu - českého gubernia. Uvedený stav trval až do období protektorátu. Na přelomu let 1942 až 1943 byl fond nemocnice zrušen a rozdělen. Česká část nemocnice byla prohlášena za zemský ústav německá byla podřízena úřadu říšského protektora. V r. 1946 byl fond obnoven a až do konce roku 1948 byla nemocnice fondovým ústavem. V lednu 1949 byla nemocnice zestátněna a v r. 1953 rozdělena na fakultní nemocnici I. a II. První byla zařízením KNV Praha, druhá ÚNV.
První světová válka
Za zmínku stojí i původní myšlenka, jakým pacientům má nemocnice sloužit. Měla totiž poskytovat péči pacientům bez ohledu na jejich stav, náboženství či národnost. Výjimku tvořili pacienti, trpící nevyléčitelnou chorobou. 0 ně pečovaly chorobince. Na bezplatnou zdravotní péči měli nárok nemajetní Pražané. Museli však v Praze žít nejméně 10 let a předložit Vysvědčení chudoby. Platící pacienti byli léčeni na pokojích 1. a 2. třídy s tím, že Pražané měli nižší taxy. Tato výhoda byla zrušena až v r. 1928. Třídy byly zrušeny v r. 1948.
NĚKOLIK MĚSÍCŮ po otevření nemocnice v ní zahájily činnost kliniky. Do té doby probíhala klinická výuka mediků v Nemocnici u milosrdných bratří, v níž však směli být hospitalizováni jen muži. "Lékařská škola" byla rozdělena na interní a chirurgickou. V čele klinik stáli profesoři, každý z nich měl asistenta. Placeni byli ze studijního fondu a jejich pravomoc byla omezena na klinické pokoje. V r.1811 byly funkce profesorů a primářů sloučeny.
Vedle klinik začaly vznikat ambulance. Jejich existence však v počátcích vyvolávala spory mezi studijním a nemocničním fondem o jejich právním postavení a financování. V meziválečném období, v rámci některých klinik, vznikaly i odborné specializované poradny. Například poradna sportovní a tělocvičná, diabetologická, kardiologická, tuberkulózní, nemocí z povolání a další. I postavení poraden a jejich financování bylo problematické.
OD POČÁTKU 60. LET 19. století u nás probíhal zápas o českou univerzitu. Významnou úlohu sehráli v tomto období vedle J. E. Purkyněho také internista B. Eiselt, chirurg V. Weiss a porodník a gynekolog J. Streng. V r. 1882 byl vydán zákon o rozdělení univerzity na českou a německou. Lékařská fakulta zahájila svoji činnost ve školním roce 1883/4. Až téměř po 10 letech, v r. 1892, dosáhla česká fakulta toho, že měla s výjimkou propedeutické kliniky, stejné kliniky jako německá. Bylo tady 7 českých a 8 německých klinik a existovaly až do zavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939.
Pražská Všeobecná nemocnice byla také kolébkou našeho ošetřovatelství. První ošetřovatelé a ošetřovatelky pocházely z nejchudších vrstev obyvatelstva. Důvod byl prostý - nemocniční služba byla namáhavá a nedostatečně honorovaná. Úroveň služby tomu odpovídala. Od roku 1844 pracovaly v nemocnici jako ošetřovatelky jen ženy. K otevření české a německé ošetřovatelské školy došlo v nemocnici až v r. 1916.
Dnešní podoba
V NEMOCNICI, která stojí na prahu třetího století své existence jejíž areál trpěl a trpí nesčetnými nedostatky, pracovaly desítky významných osobností našeho lékařství a zdravotnictví. Dosahovaly a dosahují úctyhodných výsledků v léčbě i vědecké práci. V nemocnici byla provedena řada prioritních operačních a léčebných výkonů, jež dosáhly mezinárodního uznání obdobně jako objevy, provedené ve stísněných laboratořích.
To vše dává nemocnici neopakovatelnou a inspirující atmosféru. Současně zavazuje další generace k úsilí a snaze vyrovnat se svým slavným předchůdcům.
